Oceán

dominantní fyzickogeografický prvek povrchu Země tvořený masou slané vody. Oceán pokrývá plochu asi 362 mil. km2 (71 % povrchu Země), průměrná hloubka 3,7 km. V rámci světového oceánu se rozlišuje Tichý oceán, Atlantský oceán, Indický oceán a Severní ledový oceán; každý z nich má uzavřený systém mořských proudů, specifické vlastnosti vody, apod. Okrajové části oceánu se nazývají moře.

Světový oceán, oceán světový – souvislý vodní obal Země; plocha asi 361,8 mil. km2 (71 % povrchu Země), průměrná hloubka 3 700 m, max. hloubka 11 034 m (Marianský příkop). Průměrná salinita 35 ‰. Je rozdělen kontinenty a ostrovy na jednotlivé oceány (Atlantský, Indický, Severní ledový a Tichý) a moře.

Tichý oceán

Pacifik – největší oceán na Zemi, mezi Asií, Amerikou, Antarktidou a Austrálií; plocha asi 180 mil. km2 (35 % povrchu Země, polovina plochy světového oceánu), střední hloubka 3 780 m, maximální hloubka 11 034 m (Marianský příkop, nejhlubší místo světového oceánu). – Spojen se Severním ledovým oceánem Beringovou úžinou, s Atlantským oceánem Drakeovým průlivem. Hranici s Indickým oceánem tvoří Velké Sundy a Malé Sundy a průlivy Torresův a Bassův. Nejčlenitější je pobřeží východní Asie, Aljašky, Kanady a jižního Chile. Mnoho tisíc ostrovů, největší jsou soustředěny ve východní části Tichého oceánu (Velké Sundy, Malé Sundy, Nová Guinea, Filipíny, japonské ostrovy). – Největší struktury dna Tichého oceánu tvoří Severovýchodní pacifická pánev a Jihozápadní pacifická pánev; hlavní podmořské hřbety Jihopacifický a Východopacifický. Podél pobřeží kontinentů a ostrovů často hlubokomořské příkopy (Marianský 11 034 m, Tonžský 10 882 m, Filipínský 10 830 m). Místy vystupují nad hladinu skupiny podmořských hor, většinou sopečného původu (Havajské ostrovy). – Ve východní části Tichého oceánu převládají pasátové větry, při pobřeží Asie monzunová cirkulace s častými tajfuny, v mírných a subpolárních šířkách zejm. západní větry. Hlavní mořské proudy Severorovníkový a Jihorovníkový, oddělené Rovníkovým protiproudem (teče od východu k západu). – Některé části Tichého oceánu jsou ekonomicky intenzívně využívány, např. při pobřeží východní Asie, Japonska a USA. Bohatá loviště ryb (u pobřeží Peru, Chile, Kalifornie, Japonska, Kurilských ostrovů; celkem v Tichém oceánu asi 50 % světového rybolovu). Místy těžba surovin ze šelfu. Rozsáhlé oblasti Tichého oceánu jsou však zcela liduprázdné (jihovýchodní část je největší souvislou vodní plochou bez ostrovů na Zemi).

Atlantský oceán

Atlantik – druhý největší oceán na Zemi, 94,243 mil. km2; od severu k jihu měří 16 000 km, v nejužším místě mezi Afrikou a Jižní Amerikou 2 900 km. Maximální hloubka v Portorickém příkopu 9 219 m, střední hloubka 3 597 m, střední objem vod 334,07 mil. km3. Členité pobřeží; moře okrajová (např. Grónské, Labradorské, Norské, Severní, Biskajský záliv) a moře středozemní (Středozemní, Baltské, Karibské, Hudsonův záliv) zaujímají celkem 11 % plochy Atlantského oceánu. Největší kontinentální ostrovy (Grónsko, Velká Británie, Irsko, Velké Antily), oceánské ostrovy převážně sopečného původu (Malé Antily, Kanárské ostrovy, Azory, Kapverdské ostrovy, Madeira, Sv. Helena, Ascension). Nejvýznamnější morfologickou strukturou dna je Středoatlantský hřbet, nejdelší hřbetní systém na Zemi (od Islandu po ostrov Bouvet 20 300 km). Po obou stranách je řada oceánských pánví oddělených podmořskými hřbety a prahy. Kromě Portorického další oceánské příkopy: Jihosandwichský (8 264 m), Kajmanský (7 680 m), Romanche (7 856 m). Velkou plochu má šelf (7,8 mil. km2) při pobřeží Evropy, Severní Ameriky a Argentiny. Zde jsou zásoby ropy a zemního plynu (Severní moře, Mexický záliv, laguna Maracaibo, Guinejský záliv, šelfy Brazílie, Argentiny a Kanady), železné rudy (Newfoundland, Normandie), dalších těžkých kovů (Florida, Anglie), diamantů (jihozápadní Afrika), fosfátů (severozápadní Afrika). Asi 70 % plochy dna pokrývají organické sedimenty (hlavně vápnité schránky dírkovců, na jihu křemité schránky rozsivek, v maximálních hloubkách též rudé jíly), poblíž pevnin anorganický materiál. Atlantský oceán zasahuje do všech geografických pásů severní i jižní polokoule. V mírných šířkách hlavně západní proudění s cyklonální činností, od subtropických tlakových maxim vanou k rovníku pasáty (severovýchodní na severní polokouli, jihovýchodní na jižní polokouli), v Karibském moři a Mexickém zálivu jsou časté tropické cyklóny (antilské uragány). Vzdušné cirkulace podmiňují většinu mořských proudů, které se vlivem rotace Země stáčejí na severní polokouli vpravo, na jižní vlevo a vytvářejí uzavřené koloběhy. Teplé proudy vynášejí vody z tropů do vyšších zeměpisných šířek (Golfský a Severoatlantský, Guyanský, Antilský, Brazilský), studené působí ochlazení vlivem přínosu arktických (Grónský, Labradorský) a antarktických vod (Benguelský, Falklandský). Teplotní rovník je posunut na 5° s. š. Maximální slanost má Atlantský oceán v subtropech (38 ‰) díky maximálnímu výparu, minimální v Baltském moři (2 – 25 ‰) vlivem velkého přítoku z pevniny. Podíl Atlantského oceánu na světovém rybolovu 29 %. Do Atlantského oceánu ústí světové veletoky (Amazonka, La Plata, Kongo, Orinoko, Mississippi) a další toky hospodářsky významné (Rýn, Labe, Nil, Niger, řeka sv. Vavřince). V Atlantském oceánu probíhá asi 50 % všech námořních přeprav. Velké přístavy (Rotterdam, New Orleans, Antverpy, New York, Marseille, Le Havre, Hamburk, Londýn, Janov).

Indický oceán

třetí největší oceán světa, na východní polokouli; 76 mil. km2, střední hloubka 3 710 m, maximální hloubka 7 450 m (v Jávském příkopu), objem vody 282,6 mil. km3, salinita 33 – 42 ‰ (maximum v Rudém moři). Hranice: východní pobřeží Afriky, k jihu podél 20° východní délky, pobřeží Antarktidy, mys South East Cap na Tasmánii, jižní a západní pobřeží Austrálie k mysu Talbot, Malajské souostroví a jižní pobřeží Asie. – Členité pobřeží na severu: Rudé moře, Adenský záliv, Perský a Ománský záliv, Arabské moře, Bengálský záliv; na jihu málo členité. Řada ostrovů a souostroví původem pevninského (Sundy, Madagaskar, Šrí Lanka), sopečného (Komory, Maskarény, Kergueleny), vrásového (Andamany a Nikobary), korálového (Maledivy, Čagoské ostrovy). – Většinou úzký šelf. Páteří dna je Středoindický hřbet, z něj se odděluje k jihozápadu Západoindický hřbet. Podél 90° východní délky se táhne Východoindický hřbet, na něj k západu kolmo navazuje Západoaustralský hřbet. Na jihu rozsáhlý hřbet Kerguelenský. Rozsáhlé oceánské pánve (Arabská, Somálská, Středoindická, Západoaustralská, Australsko-antarktická). – Na severu teplá, suchá a slunečná zima se slabým severovýchodním monzunem a deštivé, větrné léto se silným jihozápadním monzunem (8 – 10 m/s); na jihu od 10° jižní šířky převládá jihovýchodní pasát (kolem 5 m/s), mezi 40 – 55° jižní šířky silné západní větry a vlny až 5 m výšky. U Maskarén, Madagaskaru, na severu Austrálie a v Bengálském zálivu časté tropické cyklóny. Vlivem monzunů sezónní mořské proudy: v zimě z Bengálského zálivu k Africe, v létě naopak; v jižní části Jihorovníkový proud k západu. – V Indickém oceánu 7 % světového rybolovu, v některých částech šelfu významná těžba ropy (Perský záliv, Rudé moře).

Severní ledový oceán

nejmenší oceán na Zemi, mezi pobřežím severní Eurasie a Severní Ameriky; plocha asi 11,4 mil. km2, střední hloubka 1 330 m, max. hloubka 5 450 m. Povrchová teplota vody –2 až –1 °C; centrální část pokryta trvale ledem (asi 5 mil. km2). Salinita 30 – 32 ‰. – Šelf zaujímá 37 % plochy Severního ledového oceánu. Tři výrazné podmořské hřbety (Gakkelův, Lomonosovův a Mendělejevův) oddělují pánve Nansenovu (hloubka 5 450 m), Euroasijskou (4 520 m, nad ní severní pól) a Kanadskou (nejrozsáhlejší; 4 994 m). Přítok vody z Atlantského oceánu Norským a Irmingerovým proudem, z Tichého oceánu Beringovým proudem; do Atlantského oceánu směřuje Východogrónský proud a Labradorský proud. V okrajových částech je řada ostrovů a souostroví (Grónsko, Arktické ostrovy, Špicberky, Nová země, Severní země). Lodní doprava jen v létě s pomocí ledoborců; prochází zde Severní mořská cesta.

Názvy oceánů

Tichý oceán je největší a nejhlubší oceán. Španělský mořeplavec Vasco Nunez de Balboa jej poprvé spatřil roku 1513 z panamské šíje a pojmenoval Mar del Sur – jižní moře – podle toho, že ležel na jih od Atlantského oceánu, tehdy nazývaného Mar del Norte – severní moře. Jako prvý Evropan jej přeplul portugalský kapitán Fernao de Magalhaes se španělskou posádkou; jejich strastiplná cesta z Ohňové země až na Filipíny (sužoval je hlad a žízeň) proběhla naštěstí za nezvykle klidného počasí, kdy moře bylo mírné a tiché.Podle toho dostal oceán název Mar Pacifico – moře tiché. Normálně však tento oceán nebývá o nic méně bouřlivý a nebezpečný než kterékoliv jiné moře (motivem pojmenování se tedy stala šťastná náhoda). V 18 století nazývali Francouzi oceán Le grand Océan – velký oceán -, název se však neujal.Anglická podoba jména Pacific Ocean se rozšířila do většiny jazyků světa. Národy Asie a Oceánie mají ovšem své vlastní názvy, na evropském pojmenování zcela nezávislé.

Atlantský oceán je druhý největší oceán, prostírá se mezi světadíly Amerikou, Evropou a Afrikou. Podle toho, že Evropu omýval z vnějšku, nazývali jej antičtí autoři latinsky Mare Externum – moře vnější – jako protiklad k Mare Internum – Středozemnímu moři. Dnešní název se poprvé objevuje u Hérodota ve 4.století před naším letopočtem: moře Atlantis nebo Atlas je spojováno s mytickým ostrovem Atlantidou, tj. místem bezsmrtného života příbuzných boha Dia.Staří Řekové však oceán pojmenovali spíše podle horstva Atlas v severozápadní Africe. U Ptolemaia se název Atlantské moře vztahoval jenom na jižní část dnešního Atlantického oceánu (severní část nesla jména Západní oceán). Středověcí geografové užívali ještě názvu Severní moře, který zůstává dodnes pojmenováním jeho menší části mezi Britskými ostrovy a severozápadní částí střední Evropy. Až v roce 1650 byl název Atlantský oceán zaveden v současném rozsahu (u holandského geografa B.Varenia v jeho díle Geographia generalis).

Autor:

neznámý, uveřejněno v podnikovém časopise Maják

Moře

část oceánu obklopená zčásti souší nebo vyvýšeninami oceánského dna (např. řetězec ostrovů). Rozlišují se moře okrajová (oddělená od oceánu poloostrovy, ostrovy a podmořskými prahy) a moře vnitřní (téměř obklopená pevninou). Z hlediska geologického vývoje jsou moře v porovnání s oceánem mladé struktury; vznikly v paleocénu až čtvrtohorách. Salinita v moři závisí na přítoku sladké vody z řek, na srážkách a výparu; mořské proudy bývají v mořích slabě vyvinuty. Organický život v moři se obvykle vyznačuje větší pestrostí a větším počtem endemitů než v otevřeném oceánu. Viz též oceán.

Baltské moře

německy Ostsee – mělké středozemní moře Atlantského oceánu mezi severní, střední a východní Evropou; se Severním mořem spojeno průlivy Kattegat, Velký a Malý Belt, Řresund. Maximální délka 1 700 km, maximální šířka 300 km, plocha 384 000 km2. Vzniklo před 17 000 lety po ústupu pevninského ledovce. Šelfové moře; maximální hloubka 459 m, střední hloubka 55 m, střední objem 22 000 km3. Skandinávské pobřeží modelováno ledovcem, na jižním pobřeží četné limany. Slanost klesá od dánského průlivu (30 ‰ na severu Kattegatu, 10 ‰ Velký a Malý Belt) k východu (Rujána 8 ‰, Finský záliv 6 ‰ ) a severu (severní Botnický záliv 2 – 3 ‰). Maximální teploty vody 18 °C v létě, zamrzání na jihu a západě 14 dnů, na severu a východě i 3 – 5 měsíců. – Významná námořní doprava; významné přístavy: Křpenhagen, Norrköping, Stockholm, Luleĺ, Turku, Oulu, Helsinky, St. Peterburg, Riga, Gdaňsk, Gdyně, Štětín, Rostock, Lübeck, Kiel, Flensburg.

Barentsovo moře

[bárentsovo], okrajové moře Severního ledového oceánu, převážně šelfové, od linie Svalbard – Medvědí ostrov – Nordkapp až po Zemi Františka Josefa, Novou Zemi a ostrov Vajgač. Max. hloubka 610 m, stř. hloubka 222 m, plocha 1 424 000 km2. V jižní části vlivem Severoatlantského proudu nezamrzá; významný rybolov. V přístavu Murmansk začíná Severní mořská cesta.

Severní moře

okrajové moře Atlantského oceánu při pobřeží severozápadní Evropy mezi Velkou Británií a poloostrovy Skandinávským a Jutským; plocha asi 565 000 km2, stř. hloubka 87 m, maximální hloubka 725 m. Teplota vody v létě 13 – 17 °C, v zimě 2 – 7 °C; salinita 35 ‰. Pobřeží Norska členité s fjordy, dánské, německé, nizozemské a britské pobřeží většinou nízké, místy s watty. Významná těžba ropy a zemního plynu ze šelfu. Intenzívní námořní doprava; světově významné přístavy (Rotterdam, Londýn, Hamburg, Brémy, Antverpy, Newcastle).

Biskajský záliv

španělsky Golfo de Vizcaya, francouzsky Golfe de Gascogne – okrajové moře Atlantského oceánu mezi Bretaňským poloostrovem a severním pobřežím Pyrenejského poloostrova; 194 000 km2, max. hloubka v Iberské pánvi je 5 311 m.

Středozemní moře

vnitřní moře Atlantského oceánu mezi Evropou, Asií a Afrikou; plocha 2,6 mil. km2, max. hloubka 5 121 m. Teplota vody v zimě 11 °C na západě až 16 °C na východě, v létě 20 – 28 °C; salinita 36 – 39 ‰. Příliv většinou do 0,5 m. – Středozemní moře je spojeno s Atlantským oceánem Gibraltarským průlivem, s Černým mořem průlivy Dardanely a Bospor a Marmarským mořem, s Rudým mořem umělým Suezským průplavem. Severní pobřeží členité s poloostrovy Pyrenejským, Apeninským, Balkánským a Malou Asií; jižní pobřeží málo členité. Četné ostrovy a souostroví: Baleárské, Sicílie, Sardinie, Korsika, Malta, Kréta, Kypr, Kyklady, Sporady aj. Největší přítoky Ebro, Rhôna, Pád, Nil. – Pobřežní oblasti Středozemního moře byly kolébkou řady vyspělých starověkých kultur (Egypt, Řecko, Řím). V současnosti patří evropská část Středozemí mezi ekonomicky nejvýznamnější oblasti světa; též hlavní oblast cestovního ruchu v Evropě. Hustá námořní doprava. Přístavy Barcelona, Marseille, Janov, Neapol, Terst, Rijeka, Pireus, Izmir, Bejrút, Alexandria, Tripolis, Tunis, Alžír, Oran.

Jaderské moře

Adriatické moře, Jadran – vedlejší moře Středozemního moře mezi Apeninským a Balkánským poloostrovem; 132 000 km2, délka od Otrantského průlivu k severnímu závěru 800 km, maximální šířka 220 km, maximální hloubka 1 645 m. Italské pobřeží většinou nížinné, při ústí řek močálovité s lagunami; východní pobřeží členité, hornaté, s mnoha poloostrovy a ostrovy. Teploty vody v létě až 24 °C, v zimě 7 – 14 °C, slanost od 38 ‰ na jihu do 25 ‰ na severu, maximální příliv 1 m. Významný cestovní ruch. Hlavní přístavy: Terst, Benátky, Ancona, Bari, Rijeka, Split, Durrës.

Egejské moře

vedlejší moře Středozemního moře mezi Balkánským poloostrovem, Malou Asií a Krétou; 179 000 km2. Velmi členité pobřeží, četná souostroví, např. Severní a Jižní Sporady, Kyklady a mnoho ostrovů. Maximální hloubka na jihovýchodě 2 529 m, teplota vody v létě 23 – 25 °C, v zimě 11 – 15 °C, slanost od 33 ‰ (u Dardanel) do 39 ‰ na jihovýchodě. Významný cestovní ruch.

Černé moře

středozemní moře Atlantského oceánu mezi jihovýchodní Evropou a Malou Asií. Přes průlivy Bospor, Dardanely a Marmarské moře spojeno se Středozemním mořem, Kerčským průlivem s mořem Azovským. Max. délka ve směru západ – východ 1 150 km, sever – jih 580 km, plocha 413 500 km2, max. hloubka 2 245 m, střední hloubka 1 315 m, na severu a západě velká plocha šelfu s hloubkou do 100 m. Průměrná slanost na hladině 12 – 18 ‰, v hloubce 20 – 23 ‰, led na severu je maximálně 50 dní; asi od hloubky 200 m minimální obsah kyslíku a maximální sirovodíku znemožňuje organický život. Slanější voda teče při dně z Marmarského do Černého moře, méně slaná na povrchu teče opačným směrem. Přítoky: Dunaj, Dněstr, Jižní Bug, Dněpr, Kizilirmak. Hlavní přístavy: Varna, Constanţa, Oděsa, Sevastopol, Kerč, Novorossijsk, Batumi, Trabzon, Samsun.

Rudé moře

vnitřní moře Indického oceánu mezi pobřežím severovýchodní Afriky a Arabským poloostrovem; plocha asi 450 000 km2, maximální hloubka 3 040 m. Spojeno průlivem Báb al­Mandab s Adenským zálivem (na jihu) a Suezským průplavem se Středozemním mořem (na severu). Teplota vody v létě 27 – 32° C, v zimě asi o 5° C nižší; salinita 39 – 42 ‰ (jedno z nejteplejších a nejslanějších moří světa). Četné ostrovy a korálové útesy. – Významná oblast námořní dopravy (přístavy Suez, Elat, Akaba, Jiddah). V severní části přímořský cestovní ruch (Elat, Hurghada).

Arabské moře

okrajové moře na severozápadě Indického oceánu mezi Přední Indií, Arabským poloostrovem, Maledivami a Lakadivami, na jihu ohraničené arabsko-indickým oceánským hřbetem; plocha 4 592 000 km2, maximální hloubka 5 875 m. Významné přístavy Bombaj, Karáčí a Aden.

Bengálský záliv

okrajové moře Indického oceánu mezi Přední a Zadní Indií, ostrovem Srí Lanka, Andamanami a Nikobarami; plocha 2 190 000 km2, max. hloubka 3 955 m. Rozsáhlý šelf proti deltě Gangy a Brahmaputry. V době letního monzunu nižší salinita (30 ‰) vlivem srážek a zvýšeného přítoku řek. Bouřlivé přílivy způsobují přírodní katastrofy na území Bangladéše.

Japonské moře

okrajové moře Tichého oceánu mezi pobřežím východní Asie, Japonskem a ostrovem Sachalin. Severní hranici tvoří Tatarský a La Pérousův průliv, jižní Korejský průliv. Plocha 1,06 mil. km2, maximální hloubka 3 699 m. Teplota vody v létě 18 °C na severu, 26 °C na jihu; v zimě zamrzá Tatarský průliv a pobřežní část až po záliv Petra Velikého, na jihu teploty až 10 °C. Průměrná slanost 33 – 34 ‰. Cušimský teplý proud teče z Korejského průlivu podél japonských břehů k severu, Přímořský proud podél pobřeží východní Asie k jihu. Významný rybolov. Hlavní přístavy: Vladivostok, Nahodka, Kitakjúšú, Niigata, Pusan, Phohang, Wonsan.

Východočínské moře

okrajové moře Tichého oceánu mezi pobřežím východní Číny, Taiwanem, souostrovím Rjúkjú a ostrovem Kjúšú; plocha asi 750 000 km2, max. hloubka 2 999 m. Teplota vody v létě 26 – 29 °C, v zimě 10 – 20 °C, salinita 34 ‰. Spojeno Korejským průlivem s Japonským mořem a Taiwanským průlivem s Jihočínským mořem. Do Východočínského moře ústí řeka Chang Jiang. – Intenzívní rybolov; na šelfu těžba ropy a zemního plynu. Největší přístavy Šanghaj, Fuzhou, Kagošima.

Jihočínské moře

okrajové moře Tichého oceánu mezi jihovýchodním pobřežím Zadní Indie, Taiwanem, Filipínami a Borneem; plocha 3,5 mil. km2, max. hloubka 5 559 m.

Žluté moře

okrajové moře Tichého oceánu mezi pobřežím východní Číny a Korejským poloostrovem; plocha asi 380 000 km2, max. hloubka 106 m. Teplota vody v létě je 24 – 27 °C, v zimě na jihu 10 °C, severní část zamrzá. Salinita 34 ‰. Do Žlutého moře ústí řeka Huang He, která přináší nažloutlé sprašové hlíny (odtud název). Hlavní přístavy Qingdao, Dalian, Inchon.

Labradorské moře

okrajové moře Atlantského oceánu mezi Labradorským poloostrovem a Grónskem; plocha asi 840 000 km2, max. hloubka 4 316 m.

Karibské moře

okrajové moře Atlantského oceánu mezi pobřežím Střední a Jižní Ameriky a Antilami; 2,75 mil. km2, max. hloubka 7 680 m. Dno Karibského moře je rozčleněno na tři pánve: Venezuelskou na východě (hloubka až 6 060 m), Kolumbijskou na jihozápadě (až 4 535 m) a Yucatánskou na severozápadě (až 4 950 m). Teplota vody 25 – 29 °C, slanost 34 – 37 ‰, příliv do 1 m. – Významná těžba ropy ze šelfů laguny Maracaibo a Venezuelského zálivu a u Trinidadu. Námořní trasy přes Panamský průplav.

Mexický záliv

španělsky Golfo de Mexiko, anglicky Gulf of Mexico – vnitrokontinentální moře Atlantského oceánu mezi jižním pobřežím Severní Ameriky, východním pobřežím Mexika a Kubou; plocha asi 1,5 mil. km2, maximální hloubka 5 200 m, slanost 33 – 37 ‰. Teplota vody v létě až 30 °C, v zimě 20 – 26 °C. Pobřeží nížinné, často bažinaté, s lagunami. Do Mexického zálivu ústí řeky Mississippi a Grande. Na šelfu těžba ropy a zemního plynu.